Dokázal bych si to představit v jinším ořezu. Více bych se soustředil na kopuli.

tedy impresionismu! pardón

Haha, hezký... Taky mám pro hafany slabost. A vidím, že tenhle, stejně jako ten náš má pelíšek - košíček. K otázce, na co asi myslí, me napadlo: "hlavne me nefot s bleskem...".

Mno, nevím. Přijde mi to jako násilné skloubení impresionismusmu a religiozní tématiky. Nějak mi to k sobě nejde... :o(

Moc hezké. Škoda jen že i u nás kdysi byla tradice umísťovat heraldické symboly na vlaky, ale to vše odnés čas...

Mocmoc hezké!

Je to moc lovely...

Nemůžu si pomoct ale je to uplne divny, na to jak jsi to fotil. Mozna bych priste vynechal photoshop!

Bohužel, neumím retušovat a photoshop nemám. Musím se tedy soustředit příště na fotky jinak... Každopádně všem co poradili děkuji! :o)

Jen pro upřesnění: mezi Tatrou 77 a Tatrou 600 (Tatraplanem) byla ještě velmi populární Tatra 87 - "osmička". Právě Tatra 77 a 87 byly zřejmě se svými třemi charakteristickými světlomety předlohou pro řešení přední části Tatry 603 (první verze). Tatra 87 se proslavila v československu i v zahraničí nejen díky cestám inženýrů Hanzelky a Zikmunda (Afrika, Jižní Amerika). Tatra získala své jméno skutečně podle slovenských velehor - Vysokých Tater, kde probíhaly testovací jízdy. Vozy v tuhé zimě a hlubokém sněhu vyjely až tam, kde žádný automobil doposud nebyl. Tehdy prý někdo z místních obyvatel prohlásil: "To by bylo auto pro Tatry!". Od nápadu k realizaci nebylo daleko. Okolo roku 1920 se začíná na kapotách kopřivnických automobilů objevovat kulatý emblém v podobě téměř stejné, jak jej známe dnes. Tolik legenda o Tatře. Smutným a opomenutým faktem je, že Vladimírem zmíněná Tatra 700 se již nevyrábí. Narodila se sice v roce 1996 ale osud jí dopřál pouhé dva roky na růst a vývoj. Poté byla výroba zastavena a později zrušena. Bohužel. "Sedmistovka" se stala posledním českým vyráběným reprezentačním automobilem, s českým osmiválcovým motorem. Charakteristický zvuk vzduchem chlazené pohonné jednotky, spolu se sytým dusotem osmi "kopyt" se pomalu ale jistě vytrácí nejen z našich uší...